Buteyko Clinic

Dechový systém Buteyko je pojmenován po svém zakladateli, ukrajinském lékaři Dr. Konstantinovi Buteykovi (1923 – 2003). Právě tohle jméno v tichosti změnilo životy nespočet lidí bojujících s astmatem, alergiemi, spánkovými problémy, úzkostí, kardiovaskulárními potížemi a dalšími chronickými zdravotními problémy. Jeho životní dílo se soustředí na jednoduchou, ale mocnou myšlenku: způsob, jakým dýcháme, může buď podpořit naše zdraví, nebo ho nenápadně podkopat.

Buteykova cesta začala na ukrajinském venkově, kde se stal uznávaným lékařem a výzkumníkem. Na této cestě se potýkal s vlastními vážnými zdravotními problémy, což ho přimělo k hlubšímu zkoumání souvislostí mezi dýcháním a nemocemi. To, co objevil, zpochybnilo lékařské normy a poskytlo naději těm, kteří se cítili bez možnosti volby.

Během své klinické praxe učinil zásadní zjištění, které změnilo jeho život a nakonec ovlivnilo lékařskou praxi po celém světě. Všiml si, že vážně nemocní pacienti dýchají jinak než ti, kteří se zotavují. Čím byl pacient nemocnější, tím rychleji a usilovněji dýchal. Jak se pacienti blížili smrti, jejich dýchání bylo stále těžší a nepravidelnější.

Zvědavost ohledně vztahu mezi dýcháním a zdravím nabyla v roce 1952 osobního významu. Po šesti letech intenzivního lékařského výcviku a práce se u Buteyka samotného objevila těžká hypertenze, nebezpečně vysoký krevní tlak, který ho v mladém věku 29 let ohrožoval na životě. Konvenční léčba mu poskytovala jen malou úlevu a jeho prognóza byla špatná. Tváří v tvář své vlastní smrtelnosti začal Buteyko aplikovat svá pozorování o dýchání na sebe. To, co následovalo, ho přivedlo na cestu k jednomu z nejnečekanějších lékařských objevů 20. století.

V říjnu 1952 prožil Dr. Buteyko bezesnou noc kvůli silným bolestem hlavy a srdce, které mu způsobovala zhoršující se hypertenze. Seděl v křesle a v předtuše nejhoršího si vzpomněl na svá pozorování umírajících pacientů a jejich těžkého dýchání. V tu chvíli si uvědomil souvislost – mohlo by jeho vlastní těžké dýchání zhoršovat jeho stav?

V rámci experimentu záměrně zpomalil a zkrátil svůj dech. Během několika minut ho přestala bolet hlava a bolesti u srdce se zmírnily. Když se vrátil k předchozímu způsobu dýchání, příznaky se vrátily. Experiment několikrát zopakoval se stejným výsledkem. Tento osobní objev se stal základem toho, co bylo později známo jako Buteykova metoda.

Dr. Buteyko vyslovil teorii, že chronická hyperventilace, tedy dýchání více vzduchu, než tělo metabolicky potřebuje, může být příčinou mnoha zdravotních problémů. Když lidé dýchají příliš mnoho, dochází k několika fyziologickým jevům:

• Hladina oxidu uhličitého v plicích a krvi klesá
• Krev se stává zásaditější (zvyšuje se pH)
• Krevní cévy se zužují
• Zhoršuje se přísun kyslíku do tkání (navzdory dostatku kyslíku v krvi)
• Nervový systém je nadměrně stimulován.

Na základě těchto poznatků vyvinul Dr. Buteyko metodu s několika klíčovými zásadami:

• Dýchání nosem po celou dobu (během odpočinku, fyzické aktivity i spánku)
• Uvolnění bránice a dýchacích svalů
• Snížení objemu dechu, aby se vytvořil pocit mírného hladu po vzduchu
• Cvičení na kontrolu dechu, aby se tělo přeučilo na dechový vzorec

Metoda byla elegantní ve své jednoduchosti. Tím, že pacienti dýchali méně – ne více – mohli obnovit zdravější hladinu oxidu uhličitého a normalizovat fyziologii svého těla.

Později Buteykovi pacienti metodu vylepšili zavedením zalepování úst během spánku, aby zajistili nosní dýchání po celou noc. Tato praxe se od té doby stala běžným doporučením pro ty, kteří se učí Buteykovu techniku.

Unikátnost Buteykovy metody spočívá v jejím neintuitivním přístupu. Zatímco mnoho dechových technik klade důraz na hluboké dýchání, Buteyko si uvědomil, že u lidí, kteří se chronicky zadýchávají, by hlubší dýchání mohlo jejich stav zhoršit. Místo toho prosazoval jemnější a účinnější způsob dýchání, který mnozí z nás měli v dětství, ale časem ho ztratili v důsledku stresu, faktorů životního stylu a nesprávných dýchacích návyků.

Fyziologické účinky a klíčové principy 

Buteykova metoda funguje tak, že působí na několik fyziologických mechanismů, které ovlivňují zdraví. Pochopení těchto principů pomáhá vysvětlit, proč tak zdánlivě jednoduché změny dýchání mohou mít hluboké účinky na různé stavy: 

• Regulace oxidu uhličitého: V rozporu s obecným přesvědčením není oxid uhličitý jen odpadní plyn – je to životně důležitý biologický regulátor. Když dýcháme příliš mnoho, vydechujeme nadměrné množství CO₂, čímž narušujeme křehkou rovnováhu, kterou naše tělo potřebuje. Správná hladina CO₂ pomáhá udržovat pH krve, uvolňuje hladké svalstvo (včetně svalstva dýchacích cest) a usnadňuje uvolňování kyslíku z hemoglobinu do tkání – jev známý jako Bohrův efekt. 
• Stimulace bloudivého nervu: Nosní dýchání a jemné, zklidněné dýchání aktivují bloudivý nerv, hlavní komunikační dráhu parasympatického („odpočinek a trávení“) nervového systému. Tato stimulace pomáhá čelit stresovým reakcím, snižuje zánět a podporuje hojení. 
• Funkce baroreceptorů: Metoda posiluje baroreceptory – tlakové senzory, které nepřetržitě monitorují krevní tlak. Tato zlepšená citlivost pomáhá tělu efektivněji udržovat optimální krevní tlak, což může vysvětlovat úspěchy Dr. Buteyka při léčbě hypertenze. 
• Rovnováha autonomního nervového systému: Mnoho moderních zdravotních problémů pramení z chronické aktivace sympatického nervového systému („bojuj nebo uteč“). Buteykova metoda pomáhá obnovit rovnováhu mezi sympatickým a parasympatickým systémem a vytváří tak stav příznivější pro uzdravení a pohodu. 
• Produkce oxidu dusnatého v nose: Dýchání nosem produkuje oxid dusnatý, molekulu, která rozšiřuje cévy, má antimikrobiální vlastnosti a zlepšuje příjem kyslíku v plicích. Dýchání ústy tento prospěšný proces obchází.

zdroj: http://buteykoclinic.com